2. příběh
25. 4. 2008
Smutný příběh
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutecne monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, nicím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky krácející stredem té živé masy. Dívky s neprítomnýma, uplakanýma ocima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotrebuje pomoci, zda je vše v porádku. Dívka bezmyšlenkovite krácí ulicemi. Už není schopna premýšlet, ne, ted už ne. Její mysl zustala na té križovatce. Stále pred ocima vidí jeho krásné modré oci a nádherne tvarované rty, jak se s ní ac nerady, pro dnešek loucí a zároven slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ješte netuší, že je to naposled. Naposled v tomto živote. Naposled v tomto svete. Naposled co se mohou vzájemne podívat do ocí a ríct si ta dve magická sluvka. "Miluji te" rekne mladík a jeho tvár se rozzárí v láskyplném úsmevu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinne dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází smerem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dvere. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepretržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Dobehne na križovatku, kde už se tvorí hloucek všudyprítomných cumilu. "Zavolejte nekdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozde, mladík už nevnímá všechno to dení kolem neho. Nevnímá marné snažení záchranáru o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu križovatky a dívá se za cernou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtela mu toho tolik ríct, jak moc s ním byla štastná, jak milovala jeho velké hnedé oci, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proc jen se to muselo stát, proc nám?! Miluji te, Tome! Dívka prošla snad už celé mesto, už nemuže premýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té križovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svet! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TE" vykrikla dívka a vstoupila do silnice...